Starý blog

Recenze na výstavu ,, OBRAZY MYSLI - MYSL V OBRAZECH '' ,, IMAGES OF THE MIND '' Autor práce: Kateřina Šumberová 2012 1. TEXTOVÁ ČÁST 1.1. Základní technická data Výstava Moravské galerie Brno Uměleckoprůmyslové muzeum, Husova 14 ORAZY MYSLI / MYSL V OBRAZECH 9/12 - 18/3 2012 Moravská galerie Brno Uměleckoprůmyslové muzeum Kurátor - Ladislav Kesner, Colleen M. Schmitz, Petr Tomášek Budova Uměleckoprůmyslové muzeum (přízemí, Camera, Respirium) Vystavující: Leonardo Da Vinci, Rembrandt van Rijn, Edvard Much, Toyen, Josef Váchal, Albrecht Dürer, Jan Zrzavý, Bohumil Kubišta, Lucas Cranach st., Bill Viola, Antony Gromley, Robert Morris, Josef Šíma, Jindřich Štýrský, František Drtikol, Adriena Šimotová a další. 1.2. Úvod Popis: ,,Obrazy mysli / Mysl v obrazech je výstava připravená ve spolupráci Moravské galerie v Brně a Deutsches Hygiene-Museum Dresden. Jedná se o mimořádný výstavní projekt, jehož smyslem je představit lidskou mysl tak, jak ji zprostředkují různé druhy a ty...

Recenze na aktuální výstavu ,, ZAHORY ZADOLY '' Autor práce: Kateřina Šumberová 2011 OBSAH : 1. TEXTOVÁ ČÁST 5 1.1. Základní technická data 5 1.2. Zhodnocení způsobu instalace 6 1.3. Zhodnocení zvolené prezentace uměleckých děl 8 1.4. Návaznosti na předchozí výstavní projekty 10 1.5. Závěrečné osobní zhodnocení 10 2. Seznam použité literatury a pramenů 12 1. TEXTOVÁ ČÁST 1.1. Základní technická data Výstava ateliéru Kresby Fakulty Umění Ostravské University v Ostravě ZAHORY ZADOLY 13/5 - 27/5 2011 Galerie Zbrojovka Brno Vernisáž 13. 5. v 18:00h Performance a hudba - Mgr., Ph.D. Tomáš Knoflíček, MgA. Libor Novotný Vystavující: doc., akad. malíř Eduard Halberštát, MgA. Libor Novotný, Tomasz Tobolewski, Darek Gajewski, Matěj Barták, Martin Bukovan, Markéta Hořínková, Hynek Chmelař, Zuzana Kozlovská, Lucie Pospíšilová, Veronika Pražanová, Jitka Rufferová, Marta Zechová Úvodní slovo: Mgr., Ph.D. Hana Vorlová Kurátor výstavy: Veronika Pražanová 1.2. Zhodnocení způsobu instalace O t...

Chyba počítačové grafiky 2. - error Základem mé tvorby se stala inspirace ze známé PC hry Princ z Persie. Na kterou jsem si nedávno vzpomněla, při příležitosti hledání různých ,,chyb'' počítačové grafiky. V této hře se i přes snahu programátorů, grafiků a dalších lidí, co se podíleli na vzniku této hry jako jedné z prvních her na počítači, stala tzv. chyba počítačové grafiky, která se projevovala jen v určitých místech herních okének. A právě proto, že to nebyl záměr tvůrců této hry, jako jiné nepřesnosti nejen ve hrách, ale i v programech a dalších součástech softwarového světa, jsem se rozhodla touto ,,chybou'' inspirovat a přetvořit ji dle mé představy, která i částečně vychází z přání a snů. Cílem mé práce bylo poukázat, do jakých nesmyslných míst se může hlavní postavička, která je v poli různých jakoby záchytných bodů, čar a potrubí a která je i hlavní součástí oné PC hry, dostat. Postavička zde nemá žádnou úlohu, není zde zapotřebí se někam dostat, dosáhnout cíle...

Chyba počítačové grafiky 1. Tato další varianta znázornění chyby počítačové grafiky je přímou inspirací PC hry Princ z Persie. Jde pouze o trochu jiné znázornění již skutečné chyby ve hře. I při této práci program stále oponoval a zobrazoval vektorové objekty jinak, než by měl. V tomto případě to nebyly však obrysy vektorových objektů, nýbrž přetransformování složitých objektů na základní tvary, ze kterých ty složité vycházejí díky efektů deformace. Tudíž do úzkých, barevných obdélníků. Takže vývoj i této práce nakonec podlehl náhodě a skutečným chybám. Byl velký problém vytisknout obraz bez ,, chyby '', ale nakonec se to povedlo a tak i tato práce má dvě varianty. Při práci jsem postupovala vytvořením základního prvku, který jsem zdeformovala a ten následně množila do určité kompozice, aby bylo vidět jasné opakování jednoho, či vícero stejných prvků po celé ploše, aby byl tak vytvořen efekt opakujících se barevných vzorů, které vizuálně znázorňují, že například grafická karta ...

Obraz v textu - text v obraze Obrazy 1, 2, 3 znázorňují: 1. ', rozsypané '' vzpomínky z mého dětství. 2. ,, Cvičení '' na analýzu a syntézu slov. Všechny tři obrazy jsou tvořeny ze tří papírů potisknutých tiskátky, na kterých jsou písmena a číslice. Tohle vyobrazení textu, jsem si zvolila z jednoho vážného důvodu a to toho, že ony tiskátka jsem dostala jako malá holka, tudíž v sobě samy nesou již kus mojí historie. Všechny tři obrazy dále také nesou v sobě jakési tři celky ve tvaru obdélníku, ve kterých jsou opět rozeznatelná písmena s číslicemi. Tyto tři segmenty znázorňují snahu a jakési uspořádání myšlenek a vzpomínek a proto to jsou vlastně výřezy z oněch potisknutých papírů. Zároveň je jejich kompozice uspořádána tak, že v každém z obrazů ( hlavně pak v obrazech 1 a 2 ) segmenty směřují určitým směrem, jejichž význam je přímou paralelou toku vzpomínek v mé mysli. Tudíž v Obraze 1 je to směr dovnitř = snaha vzpomínat do hloubky. V Obraze 2 je to směr v...

Vracím se ze školy, procházím ulicemi. Vše je tak éterické. Hnusná postava vynořila se zpoza rohu. Šklebící se ústa a zmačkaný obličej, jsou jistou hrozbou. Svráštělé čelo potrhuje špínu mezi vrásky. Uvidí mě, radši se mu vyhnu. Kudy jít ? Velký kopec po mém boku tyčí se až k nebesům. Není na zbyt, musím tudy. Bláto, hlína ulpívá mi na botech, tak těžké mám nohy. Z dálky ozývá se smích, raději se neotáčím a snažím se skrýt. Plížím se potichounce, snad mě nespatřil, snad nevidí mě mezi úvaly...

V chladný, ponurý den přijeli jsme k vodě. Tak šedá, tichá, leč zrádná jako muréna, přesto vůní laje. Dekou mrsknu do vzduchu, vítr si s ní pohrává, ale já ji přesto táhnu k zemi. Šedý písek náhle ztmavne, vrhá se na něj stín, avšak slunce není. Vybalíme a převlékneme. Tu najednou hádka rozlítí se. Vzduch se zvedá, zesiluje. Opět nerozumíme si jedna druhé. Kvůli hlouposti křičíme na sebe. Seberu se a rozčileně kráčím k břehu. Kde se tu vzala ? Kánoe? Moc nad tím nepřemýšlím, popadnu ji vztekle. Volají na mě: ,, Vrať se, vrať ! ' Nemohu za to, že mě omámila a vpluji do neznáma. Jezero je zachmuřelé, mlhavé. Zdá se být široké, to únik můj hravě pohltí.

Krásný pocit mě pohlcuje, když vcházím do velké místnosti, kterou člení jen lavice a židle. Sednu si na své místo, pod lavicí děrované papíry. Slyším komentáře přátel za zavřenými dveřmi. Náladu mám veselou. Složím si vlaštovku, jen tak. Skrze otevřené okno letí… a ostré slunce pálí. V atriu je přestávka, malé děcka na mě volají. Směji se. To ale zachvátí mě špatný pocit, že jsem zapomněla… Úsměv ze rtů klesne mi, běžím na druhou stranu k oknům do pole, kde silnicí utíká můj pes. Zmaten a vyděšen běží k háji. Musím za ním…

Zábradlí bílé změní se na modré. Opět na chodbě…sejde schody, ale ! Ocitá se tam, kde není zcela všechno vyřešeno. Křik, zvonění… Už je zase mezi svými. Ale jakými ? Těmi nebo těmi ? Není to divné, vždyť všichni jsou to její… A tak zase do jednoho kola. Do jednoho rituálu snaží se jí dostat. Však je jí to divné, ale poslouchá. Hodina plavání ! Jakpak se to jde do šaten ? Zábavné ! Pěkně všichni za sebou jak kuřata v úzké průhledné zkumavce. Po pryži naplněné vzduchem plazí se a pohupují. Tolik komůrek a přepážek, vše barevné jak hračky. Šatna v hnědém tónu je pořád stejná a vykládá se vesele. Šumící místnost páchnoucí chlórem, vyruší cupitající malé ťapky těch, kteří ji utkvěli v paměti naposledy. Všichni skočí rázem do vody, ale ona ? Ona se vzdaluje, oddělí se od ostatních. Opatrně vklouzne do vody plné lidí. Však schovává se, leč není jí to co platné. Dávná zloba ji zbystřila a po krátkém hovoru poručila. Plav ! Nezměnila se, pořád je to ta samá můra, co podráží důstojnost slabých.

V šerém dnu tramvaj v městě zastavuje a vystupuje z ní dívka. Však pověřená svým úkolem, rozhlíží se vpravo, vlevo, prostě všude kolem. Na náměstí rozlehlém je obchod v rohu vzdáleném. A to napadne jí jedna věc, co úkol není přec. Za výlohou mince staré. Obloha se zatáhla a zahřměla. Co tím asi říci chtěla ? Váhá, nemůže se rozhodnout. To ty mince se jí snaží zaujmout. Však zazvoní to zvonek dveří. Toď vchází dívka, v dobrou koupi věří. Šedivá to celkem místnost, kde sklo a černá vládnou. S úsměvem odchází. Náhle se rozprší. Černý dlouhý kabát má, přesto dešti podlehne. Paží tiskne pevně mince, chce je uchránit. Tu najednou se vzchopí a rázným krokem z kopce dolů schází. Hle ! Šalina právě dojela. Divný odér s ní přichází a dívku s sebou odváží.

Vystoupím z tramvaje, jdu obvyklou cestou. Krajinou měnící se cesty se prohodí, strany obrátí. A kam mám teď jít ? Vylezu navrch, podívám se. Jsou ty sídliště všechny tak podobné, ulice stejné. Už jdu pozdě, spěchám, však nevím proč. Musím se rozhodnout. Je to jasné, půjdu směrem domů. Už na mě jistě čekají s výčitkami, které mrzí. Nestihnu to ? Odjedou beze mne ? Ne, nemohou…přec jsme skupina. Další zastávka je daleko, pěšky musím. Je to jak nekonečné bludiště s šedou oblohou, která se promítá i do chladných obrů, jež je jeden jako druhý. Však nejsem schopná dobrati se konce, zkouším neustoupit. Zase dojdu pozdě, pomyslím si. Neb v tom prázdném prostoru, co mě veze, střetávám se opět se svým médiem.

Nalevo Pohlédnu teď, avšak ostrý svit řeže mě do očí. Na kopci místo známé, přec něčím jiné. S hudbou burácející, kolotoče se nezastaví. Vůně vaty a řev lidí lákají mě. Dívám se dívám vzhůru, je tam ! Je ! Pohled její zarývá se mi do hlavy. Tak smutný a tajemný. Nikdy nic nepromluví, těžké si něco myslet. Ostýchavě kolem sebe procházíme, strach nás dělí od mluvy. Napravo Je jáma lvová, že by Zoo ? Pohrdavý pohled můj se dolů snáší a ústa zakřiví se. Ruka z kapsy vysouvá se a na dlani mince se mi leskne. Má se to ? To se tak dělává… a tak vyhodím ji do vzduchu. Padá, padá velkým betonovým vězením. To v hlubokém tichu se jen ozve cinknutí. Po tom povýšeném gestu, usměji se. Však lvovi je to jedno. Přede mnou Cesta z kopce jest. Do hlubokého zeleného tajemství. Cestičky dolů a zase nahoru. Jak se to jede s větrem ve vlasech ! Poznání širého okrového pole, kde jsou háje jako zelené fleky. Nasednu znovu a rychle jedu, jako na dráze.