Tři cesty

Nalevo

Pohlédnu teď, avšak ostrý svit řeže mě do očí.

Na kopci místo známé, přec něčím jiné.

S hudbou burácející, kolotoče se nezastaví.

Vůně vaty a řev lidí lákají mě.

Dívám se dívám vzhůru, je tam ! Je !

Pohled její zarývá se mi do hlavy.

Tak smutný a tajemný.

Nikdy nic nepromluví, těžké si něco myslet.

Ostýchavě kolem sebe procházíme, strach nás dělí od mluvy.

Napravo

Je jáma lvová, že by Zoo ?

Pohrdavý pohled můj se dolů snáší a ústa zakřiví se.

Ruka z kapsy vysouvá se

a na dlani mince se mi leskne.

Má se to ? To se tak dělává…

a tak vyhodím ji do vzduchu.

Padá, padá velkým betonovým vězením.

To v hlubokém tichu se jen ozve cinknutí.

Po tom povýšeném gestu, usměji se.

Však lvovi je to jedno.

Přede mnou

Cesta z kopce jest.

Do hlubokého zeleného tajemství.

Cestičky dolů a zase nahoru.

Jak se to jede s větrem ve vlasech !

Poznání širého okrového pole, kde jsou háje jako zelené fleky.

Nasednu znovu a rychle jedu, jako na dráze.