Recenze na výstavu ,, ZAHORY ZADOLY ‘‘
Recenze na aktuální výstavu
,, ZAHORY ZADOLY ''
Autor práce: Kateřina Šumberová
2011
OBSAH :
1. TEXTOVÁ ČÁST 5
1.1. Základní technická data 5
1.2. Zhodnocení způsobu instalace 6
1.3.Zhodnocení zvolené prezentace uměleckých děl 8
1.4. Návaznosti na předchozí výstavní projekty 10
1.5. Závěrečné osobní zhodnocení 10
2. Seznam použité literatury a pramenů 12
1. TEXTOVÁ ČÁST
1.1. Základní technická data
Výstava ateliéru Kresby Fakulty Umění Ostravské University v Ostravě
ZAHORY ZADOLY
13/5 - 27/5 2011 Galerie Zbrojovka Brno
Vernisáž 13. 5. v 18:00h
Performance a hudba - Mgr., Ph.D. Tomáš Knoflíček, MgA. Libor Novotný
Vystavující:
doc., akad. malíř Eduard Halberštát, MgA. Libor Novotný, Tomasz Tobolewski, Darek Gajewski, Matěj Barták, Martin Bukovan, Markéta Hořínková, Hynek Chmelař, Zuzana Kozlovská, Lucie Pospíšilová, Veronika Pražanová, Jitka Rufferová, Marta Zechová
Úvodní slovo: Mgr., Ph.D. Hana Vorlová
Kurátor výstavy:Veronika Pražanová
1.2. Zhodnocení způsobu instalace
O této výstavě, na které jsem byla asi před měsícem a půl, jsem se dověděla na fakultě, kde mě na ní upoutal zajímavý plakát. Už samotný název ZAHORY ZADOLY, ve mně vzbuzoval jistou zvědavost. Svou stylizací a zkratkovitě sdělenou myšlenkou v ústředním motivu plakátu mi nedovolil tuhle hádanku skrývající se zcela jistě pod názvem vyřešit. Jen obtížně se mi vybavovala představa, jak by mohl název výstavy tematicky, umělecky a intelektuálně vyjadřovat či vystihovat to, co by mohla díla znázorňovat. Jedinou vlastně dosud nepochopenou částí ilustrace na plakátu je zařazení Prahy do potencionálního rozcestníku mezi Ostravou a Brnem. Jistě to něco znamená, ale vzhledem k lokaci, na kterou byla výstava zaměřená, na Brno, se nebudu touhle otázkou dále zabývat a hledat souvislosti vztahující se na věčnou uměleckou rivalitu mezi těmito městy.
Tedy dalším vlivem, který vedl k mému konečnému rozhodnutí na výstavu jet, je fakt, že se výstava uskutečnila právě v Brně, které je mým rodným a nejoblíbenějším městem a které nadále často navštěvuji. I volba neobvyklého místa pro vystavování, kterým je brněnská Zbrojovka - pro mne donedávna neznámé místo, mě o to víc utvrzovala v přesvědčení, že to bude mimořádný zážitek. Již u vrátnice mi bylo jasné, že tahle výstava, potažmo vernisáž nebude tou klasickou úhlednou událostí, při které se platí vstupné a odehrává se v nějaké významné galerii. Naopak, tahle výstava měla uvolněnou a neformální atmosféru, která na mě zapůsobila. Prostředí mi svým svérazným stylem staré, zchátralé a ošoupané budovy připomínalo trošku bývalou univerzitní menzu, kde teď sídlí druhá budova FAVU s obory intermediálními a videoartovými. Také je to místo jako stvořené pro nějaké to umělecké počínání a performanci, což je mi blízké.
Teď k samotnému způsobu instalace. Jak už jsem v předešlé větě psala o performanci, dala by se z části tahle výstava takhle označit: ,,V širším a retrospektivním smyslu se pojmu užívá pro všechny formy uměleckého sdělení, které od počátku 60. let užívají jako výrazový nástroj živého předvádění před diváky nebo za účasti diváků. V užším smyslu se performance odlišuje od vývojově starší výrazové formy, kterou je happening tím, že diváci tu nejsou nutně aktéry děje. Tím performance reflektuje názor 70. a dalších let, kdy všechny formy "divadelní rampy " oddělující diváky od herců či "obrazového rámu" už nejsou pociťovány jako zásadní překážka plné realizace uměleckého sdělení, jak tomu bylo v letech 60. Od divadelního představení se výtvarná performance liší tím, že zůstává vždy fragmentem příběhu v tom smyslu, že jako každé výtvarné dílo, je pouze podnětem pro konečnou realizaci díla v mysli diváka. '' 1
A zároveň i instalace jako taková: ,, Pojem INSTALACE je tady chápán jako forma, ve které se umělecké dílo definuje vztahem k prostoru, místu, prostředí a uplatňuje technologie a media jak tradiční tak nová. '' 2 ,, Od 60. let 20. stol. druh výtvarné produkce na pomezí konceptuálního umění a sochařství. Pojem označuje předměty různého druhu promyšleně rozmístěné ve výstavním prostoru,případně doplněné stylizovaným vizuálním i zvukovým projevem (malbou, videozáznamem atd.). Hlavním výrazovým cílem je uvést umělecké dílo do stejného životního prostoru, v jakém se nachází divák, a tak na něj intenzivněji zapůsobit.'' 3 Prostor, kterému byla výstava přidělena nebyl zpočátku dosti reprezentativní a až díky zásahu samotných vystavujících ožil a dostal jakousi kulturní hodnotu.
1Artlist, databáze současného umění - Performance - klíčové slovo - performance
© Centrum pro současné umění Praha, o.p.s. www.fcca.cz 2006-2011. Administrátor: Design: Jan J. Kotík. Tyto stránky byly archivovány Národní knihovnou ČR v rámci programu, http://artlist.cz/?id=158, vyhledáno 28. 6. 2011
2 Fakulta výtvarných umění VUT v Brně - Ateliér enviroment ( výtvarné umění konceptuální tendence ) -náplň předmětu, http://www.ffa.vutbr.cz/ateliery/atelier.html?at=AEN, vyhledáno dne 28. 6. 2011
3Leccos - Instalace / Instalace 3. výtvarné umění b), http://leccos.com/index.php/clanky/instalace#top, vyhledáno dne 28. 6. 2011
1.3.Zhodnocení zvolené prezentace uměleckých děl
Vlastní způsob instalace jednotlivých objektů se mi zdál docela povedený i tak trochu ve smyslu vlastní neuspořádanosti, jakým byly například díla vystavovaná na podlaze nebo v místech, která nebyla zpočátku až tak povšimnutelná. Zhodnocení prezentace některých děl vezmu od začátku, tak jak díla po sobě následovala od vstupu do výstavní místnosti.
Tedy prvně mě při vstupu upoutala po levé straně zajímavá série
,, rumělkových '' kreseb od Tomasze Tobolewskiho, dále pak vskutku interaktivní obraz od Matěje Bartáka, u kterého bych chtěla pochválit nápaditost. Provedení v podobě uhlové kresby mi však přišlo trochu fádní. Než se má pozornost roztrousila po celém výstavním prostoru, stihla mne ještě zaujmout instalace situovaná nad horizontem očí, spíše u stropu. A to shluk krátkých tužtiček, které měly zřejmě evokovat hejno včel nebo vos a u toho úl ze žlutého papíru. V soukromých prostorách asi nevyužitelné ( snad jedině úl na větvi by mohl sloužit jako stínítko na lustr a k tomu tužky jako řemeslné artefaktové trofeje ), ale v tomto prostoru má jistě své opodstatnění ( jistě se v takových podobných místnostech leckdy skutečné vosí hnízdo najde ).
Poté moji pozornost rychle odvedl neutuchající ,, strojní '' zvuk, kdesi v potemnělém zákoutí. Byl to Surrealistický koutek Hynka Chmelaře, který přivábil většinu návštěvníků. U něj jsem strávila asi nejvíce času. Bavilo mě objevovat, vzpomínat, vše si omakat a v neposlední řadě se i smát. Nebylo to sice dokonalé, ale velmi příjemně to oživovalo celý výstavní proces a svým ruchem narušovalo soustředění všech přítomných, jakoby na sebe musel pořád upozorňovat. Video, které bylo promítáno hned vedle na protější zdi, mne bohužel moc neoslovilo. Nesoustředila jsem se na něj a dle mého názoru bylo i nešikovně situováno. Každý, kdo šel obdivovat onen zmíněný Surrealistický koutek, nevyhnul se střetu s promítaným videem z data-projektoru a tím pádem ho neustále někdo narušoval neustálým přecházením a vrhaným stínem. Trochu to bylo způsobeno zúženým místem a možná k tomu vedly vystavovatele i technické nutnosti, které si volbu právě tohoto místa vyžadovaly - temnější místo vhodné pro projekci, atd. Věnce Veroniky Pražanové, ( narozena 30.9. 1989 jako já ) mi přišly hodně zajímavé, především samotný obraz, na kterém byla uhlová kresba téhož věnce ( který se dále v prostoru opakoval v dalších dvou podobách - proces přeměny bych to pojmenovala ), které jste jen těžko z dálky mohli uvěřit, že je to skutečně kresba uhlem a ne fotografie. Volně za sebou visící dva věnce ve stejné rovině byly taktéž poutavé, ale více byly zajímavé objekty samy o sobě, než průhledy, které navzájem vytvářely skrze jejich střed. Pro mne byl zajímavý spíše ten s uhly, na kterém jsem mohla obdivovat nemněnou, až totožnou se všemi detaily, podobu klacíků po procesu v kontrastu s klacíky před procesem. Dále pak následoval opět laškovný obraz s reálem Matěje Bartáka, tentokrát na zemi. Ten mi už ale nepřipadal až tak vtipný a trefný jako první.
A konečně se dostávám k vůbec pro mne nejzajímavějšímu vystavovanému dílu. A tím je série portrétů kombinovaných technik a materiálů od Marty Zechové. Můžeme zde vysledovat opravdu zajímavou symbiózu a souhru všech možných graficko - malířských technik. Od linorytu, malby, frotáže, až po kresbu a možná i rytinu. Tato koláž, ve které se nejprve v první části po pravé straně objevila i průsvitková ,, hra '' s pauzákem a kresbou mě velmi příjemně překvapila svou zdánlivou lehkostí, kterou působila především při pohledu zblízka, kde nebylo zcela zřejmé, co se na obrázcích nachází. Při pohledu zdálky bylo však patrné, jak složitým a pečlivým způsobem byl výsledný efekt sčítání vrstev promyšlen tak, aby malé bodíky, ze kterých byl motiv zkonstruován, plně na sebe navazovaly a zapadaly v obou vrstvách ( kresba i pauzák ) do jednotného jasného obrazu. Tento promyšlený systém skladby obrazu v jeden celistvý celek mi byl vždy velmi blízký a obdivuji ho, proto hodnotím její práci z mého pohledu jako za nejlepší. V tom úžasu a obdivu k vystavenému se mi při zkoumání díla a odstupování od něj také málem povedla jedna nechvalná věc. Málem jsem se střetla s dalším vystaveným dílem MgA. Libora Novotného a to tabulí skla přímo vprostřed místnosti, kterou jakoby nesou čtyři šneci z pro mne nezjištěného materiálu. Jestli tohle měl být účel objektu - překvapit diváka, který se prodírá houfem lidí a málem na něj šlápne, tak to jistě splnil svůj účel. Koneckonců, asi to bude nějaká ta ,, Přízemní záležitost ''. Poté jsem ho s respektem a strachem, který ve mně vyvolávala jeho křehkost a nijak nevymezená bezpečná vzdálenost, obcházela dál.
Tečkou na konec se stala na živo předváděná performance ( za účasti diváků ) odborných asistentů Mgr., Ph.D. Tomáše Knoflíčka a MgA. Libora Novotného, kteří dovršili celou tu jedinečnou atmosféru opravdu naprosto kouzelným představením a vygradovali ve mně stav naprostého osvobození, uvolnění a konejšivý pocit, že to skutečně stálo za to na vernisáž jít. Jejich performance spočívala v propojení hudebního, potažmo spíše zvukového a výtvarného, či že vizuálního zaznamenávání právě probíhající skutečnosti, kterou bylo kreslení MgA. Libora Novotného tužkou na papír na dřevěné desce. Deska byla propojena se zvukovými snímači, jejichž extrémně citlivé senzory, či čipy přímo převáděli a zesilovali zvukové záchvěvy desky a frekvenci úderu hrotu kreslící tužky a převáděli jej do počítače, který zvuky pod vedením Mgr., Ph.D. Tomáše Knoflička, dále modifikoval. Další zajímavou složkou práce se zvukem bylo interaktivní přetváření vedlejší zvukové kulisy dalšími pomocnými předměty, zajímavé zvukové stopáže, která se vytvářela jejich pohybem, pádem, třením atd. Neméně zajímavé bylo pak také pozorovat, jakým dalším způsobem lze zachycovat zvuk, který vydává kreslící tužka. Pomocí diktafonu celé to hudební běsnění ještě více zesílit a zdůraznit. Možností jak takové kombinace vytvářet náhodně a tvářit se, že vše je zcela záměrně a promyšleno je zcela určitě mnoho, no tady to bylo zcela pod kontrolou a obzvláště ke konci, kde byl zvuk pravidelnější, rytmičtější a dostával už jakousi podobu znělé a uchopitelné melodie se mi pak i naživo vytvářené zvukové kreace začali vážně líbit. Co dodat. Snad jen že se mi zdálo, že se v tomto případě více uplatnila ta zvuková složka, která na sebe vždy lépe upozorní než složka vizuální ( obrazová ), jež je na rozdíl od zvuku bohužel více vystavena nepřímému kontaktu se smyslovým vnímáním, byť je s veškerým zarděním posílena o akční kreslení.
1.4. Návaznosti na předchozí výstavní projekty
Návaznosti na předchozí výstavní projekty mi nejsou moc známy. Vlastně výstava ZAHORY ZADOLY je nejspíš jeden z prvních výstavních projektů, který ateliér kresby vytvořil. Snad jen Akce BKRS, která se odehrávala v podobných prostorách jako má Zbrojovka Brno, kde ale studenti nevystavovali pro veřejnost. Zde Veronika Pražanová vytvořila zajímavou ,, podlahovou textovou instalaci '' - '' Umění s obsahem ztrácí svůj obsah ''. Také práce, které měl MgA. Libor Novotný zde na výstavě jsem již viděla u příležitosti společných vystavování odborných asistentů a studentů Fakulty umění v galeriích Student, Kaluž, Galerie výtvarného umění v Ostravě, atd. Z výstav Veroniky Pražanové bych chtěla jen ve zkratce zmínit tyto: 2009 - společná výstava v galerii Platinium v Brně, 2010 - samostatná výstava v Alfa pasáži v Brně a r. 2010 - Společná výstava v kavárně Spolek, v rámci festivalu Mezipatra - kresby pohledů na Vysoké umění.
1.5. Závěrečné osobní zhodnocení
Výstava se mi líbila. Byla pro mne obohacující a průvodní slovo Mgr., Ph.D. Hany Vorlové, jejíž přirozený projev mi byl vždy sympatický, osvětlilo a objasnilo některé záležitosti týkající se vystavujících nebo jejich prezentovaných děl tak, že prvotní dojem z výstavy, dostal jasnější konturu, nabyl ve mne ještě větší účinnosti souvztažnosti zmíněných faktů s díly. A při poslechu této předmluvy, která mi svojí informativní složkou dopomohla korigovat vlastní názor, jsem leckteré skutečnosti lépe pochopila a mohla tak vydedukovat svůj vlastní postoj, třebaže zapříčinila i pozdější konfrontaci s vlastní uměleckou činností, bylo příjemné ji poslouchat a plně se na ni soustředit po celou dobu přednesu. ZAHORY ZADOLY tedy v přeneseném slova smyslu znamená něco jako snaha o posun hranic doposud zažitých a ustanovených studijních metod týkající se kresby ( jako je třeba akademická studijní kresba, kresba figurální či jiná ), jako hlavního výrazového prostředku a obohatit a hlavně odlišit tak ateliér Kresby fakulty umění na Ostravské Univerzitě v Ostravě od jiných podobně zaměřených ateliérů na dalších vysokých uměleckých školách. Cílem je se zaměřit směrem k otevřenějším konvencím nejen v oboru, ale i v celkové umělecké sféře. Obohatit tak kresbu jako takovou o další výrazové prostředky a nedávat jí ve své podstatě tak hluboký význam, kde základem je skutečně zvládnutí kresebné gramotnosti a získávání rutiny, ale měla by spíše fungovat pouze jako výchozí bod k rozvíjení vlastní umělcovi kreativity a osobitého výrazového stylu. Způsob, jakým byla výstava stvořena, se mi líbí neméně proto, že na ní vystavovali spolužáci, se kterými se mohu lépe ztotožnit.
2. Seznam použité literatury a pramenů
Internetové stránky:
Informace o výstavách Veroniky Pražanové
Osobní stránky - Veronika Pražanová / Curriculum vitae
Obrázky sociální internetová síť Facebook / stránky: Ateliér Kresba / fotogalerie - album Zahory Zadoly / vytvořila - Veronika Pražanová
Citace FAVU - Ateliér enviroment http://www.ffa.vutbr.cz/ateliery/atelier.html?at=AEN
Leccos - Instalace
Artlist - databáze současného umění
Komentáře
Okomentovat