Pobuda

Vracím se ze školy, procházím ulicemi.

Vše je tak éterické.

Hnusná postava vynořila se zpoza rohu.

Šklebící se ústa a zmačkaný obličej, jsou jistou hrozbou.

Svráštělé čelo potrhuje špínu mezi vrásky.

Uvidí mě, radši se mu vyhnu.

Kudy jít ? Velký kopec po mém boku tyčí se až k nebesům.

Není na zbyt, musím tudy.

Bláto, hlína ulpívá mi na botech, tak těžké mám nohy.

Z dálky ozývá se smích, raději se neotáčím a snažím se skrýt.

Plížím se potichounce, snad mě nespatřil, snad nevidí mě mezi úvaly...