Tramvaj

Vystoupím z tramvaje, jdu obvyklou cestou.

Krajinou měnící se cesty se prohodí, strany obrátí.

A kam mám teď jít ? Vylezu navrch, podívám se.

Jsou ty sídliště všechny tak podobné, ulice stejné.

Už jdu pozdě, spěchám, však nevím proč.

Musím se rozhodnout.

Je to jasné, půjdu směrem domů.

Už na mě jistě čekají s výčitkami, které mrzí.

Nestihnu to ? Odjedou beze mne ?

Ne, nemohou…přec jsme skupina.

Další zastávka je daleko, pěšky musím.

Je to jak nekonečné bludiště s šedou oblohou,

která se promítá i do chladných obrů, jež je jeden jako druhý.

Však nejsem schopná dobrati se konce, zkouším neustoupit.

Zase dojdu pozdě, pomyslím si.

Neb v tom prázdném prostoru, co mě veze,

střetávám se opět se svým médiem.