Na výletě

V chladný, ponurý den přijeli jsme k vodě.

Tak šedá, tichá, leč zrádná jako muréna, přesto vůní laje.

Dekou mrsknu do vzduchu, vítr si s ní pohrává, ale já ji přesto táhnu k zemi.

Šedý písek náhle ztmavne, vrhá se na něj stín, avšak slunce není.

Vybalíme a převlékneme.

Tu najednou hádka rozlítí se.

Vzduch se zvedá, zesiluje.

Opět nerozumíme si jedna druhé.

Kvůli hlouposti křičíme na sebe.

Seberu se a rozčileně kráčím k břehu.

Kde se tu vzala ?

Kánoe?

Moc nad tím nepřemýšlím, popadnu ji vztekle.

Volají na mě: ,, Vrať se, vrať ! '

Nemohu za to, že mě omámila a vpluji do neznáma.

Jezero je zachmuřelé, mlhavé.

Zdá se být široké, to únik můj hravě pohltí.