Od východu k západu (Tajné přání)

Inspirací mi byla tahle píseň a mé noční sny o (mém) Slunci

Nenech mě odejít

ve snech tě budím, abys viděla východ slunce

tak noblesní

tak krvácející

Krvácí celé nebe, kam se jen podíváš,

co zachytí tvé zorné pole.

Nenech mě odejít.

Ještě je čas,
rozhodni se znovu,

prosím.
Nenech se zmást jedním úhlem pohledu
Já se jen řídím svým srdcem,
udělej to taky,
i když jsou obě křehká.
Buď silná.
Já jsem,
ale když Tě vidím vzdálenou,
sesypu se uvnitř jako domeček z karet.
Viděla jsem,

jak žena na vozíku sjela z lodi do hlubiny oceánu

Do obrovské hlubiny se vnořovala

Jak pro ni její muž skočil, ale potápěla se moc rychle

Viděla jsem

jak všichni sledují východ slunce

Obrovského vznešeného smutného slunce

jen ty stále jsi spala

Ta žena jsem byla já, ale byla jsem i ten muž

Pak jsem cestovala sama v autobuse, který proplouval zatáčkami

tak zběsile,

tak prchajíce

prchajíce pryč

Krajina se mi ztrácela před očima, sotva se objevila

míhala se prudce do ztracena

přitom se čas tak vláčel

Byla jsem zdánlivě klidná.

A jediný můj pocit byl, že jsem tomu řidiči věřila,

že mě doveze v čas a dokonce s předstihem, kam potřebuji.

Jenže ve zbytku času stihla jsem uzřít západ slunce

Pozoruji ten plačící západ.

Jsi to ty lásko

jdeš pryč

Zatím jsem ale stále tady

slzící

toužící být jen s tebou

jak při východu

tak při západu slunce

přijď za mnou

utečme spolu

všemu a všem



(teď už není tajného nic)