Starý blog

Dokážeme všechno cokoliv chceme. Když pohlédneme do slunce, na sníh či na kapky vody při dešti nebo když ucítíme vítr, neexistuje v tu chvíli nic co by nás zastavilo. Jdeme proti proudu myšlenek, které nás nahlodávají, že je něco nemožné... Vše je možné v naší mysli, abychom to tak skutečně pociťovali, že děláme, co jsme chtěli. Jako národ máme nízké sebevědomí. Vidím to v některých lidech okolo mne, vidím to v projevech a kritice tisku a médií na naši adresu. Posměšky jedněch na druhé, na úspěšné nebo naopak neúspěšné a vyzdvihování laciných brakových pozlátek, je nenápadně sugestivní proces propagovaný vymoženostmi, telekomunikacemi, stádovým myšlením, šířeným prostřednictvím poutavě vytvořenými programy, jen na oko kulturní, zábavné, na oko na úrovni či schválně ''vtipně'' bez úrovně. Drtit sebedůvěru národa si navzájem, je bezpáteřní a slabošské. Vyzdvihovat cizí kultury nad tu naši, je cizopasnictví a parazitismus, které, myslím si, jiné národy k sobě nedělají - as...

LEA Jsi jako borůvka na pařížském krému nahoře temně modravá ale pod tím vším sladká a omamně podmanivá jsi kolosálně přítomná ve všech odlescích zdánlivě matných povrchů v protisměrných časových smyčkách i rezonujících hlubinách či sychravě chladných vrcholů pro mou duši tak hebce přilnavá jako vosk v kalíšku při svíčkách tak rozpálená, vzápětí tak zatvrzelá Jsi nepolapitelná jako závan vůně šafránu z jara na louce jsi nepolapitelná jako kluzké lana smykající se v prudké bouři při plavbě oceánem jsi nepolapitelná jako vznášející se chmíříčko pampelišek které mi zfoukla náhoda a já je lapám ve vzduchu dokud nepřepadnu jsi nedostižná jako lístek co pošlu po vodě, ale pak si to rozmyslím jsi nedostižná jako ušlechtilá noční myšlenka, kterou druhý den marně hledám jsi nedostižná jako mihnutí záblesku štěstí v celém mém životě Jsi tak étericky lehká jako pírko co se křehce nese na dlani tak jemná, vznešeně krásná a léčivá jako vzpomínka na tvůj něžný dotyk když jdou na mne v osamění mrákot...

~L.~ ˇ lásko ach lásko vidíš ten proužek v dálce slyšíš řinkot žhavých jisker jak o sebe šelestí jak o sebe třou a linou se blíže derou se nám pod kůži vzteklé a řádící možná i šílené a tesknící a probleskují skrz naše oči podívej jak poletují po nebi pleteš si je s hvězdami přitom tancují valčík Co takhle vznešené dominanty s ozvěnou nočních kroků dunících někde v útrobách studených kamenných stěn Co takhle vznešené světlo zřetelně kopírující tanec našich stínů? Všechna ta tajemství se dmou vzhůru nad naše hlavy jsme pyšny být jeho součástí v tomto městě v tomto věku tys mne zachránila i pohltila stejně tak V továrnách buší pádné údery tak důrazně a těžkopádně jako kující železo tak lehce jiskernatě vysvobozeno do vřavy lidí jejich rik je něco neoblomného a tenhle koloběh systému nebyl by teď v pokleku zpětně u prahu vstupních dveří během chůze se ledasco ještě více utvrdí ach lásko poslyš ten lásky plný rej poslyš dupot pražců pod koly šalin i vlaků byť se ti zdá že se noc se dnem há...