Už neni NIC

//__Už neni NIC__//

Večer pohlcuje naše dení stíny.

Otevři své okno,

ať už jsem nebo nejsem bez viny.

Otevři a pusť mě dovnitř,

než pohladit tě nebudu moci.

Cítíš ten vlahý vzduch co se opírá o tvou tvář?

Cítíš vůni jarní noci?

Upokoj se, teď rozhoď své vlasy na polštář

a nech si zdát o největší lásce.

Skrz tuto magickou tmu

smím se k tobě přiblížit, ale to mi nestačí,

když dotknu se zlehka tvého rtu,

v ten okamžik pohlédnem si sobě do očí.

Ať spojí se celý makrokosmos!

Uvidíš jen mlhavou vzpomínku.

Postav se a prostě jen sleduj jak hoří.

Má láska neměla žádnou podmínku,

ale teď se do černých hlubin noří.

Věř, že jsem Tě měla ráda,

hodně.