Tíha

//__Tíha__//

visím hlavou dolů

a nevyznám se ve svém mlčení

to stud klopýtá za plného slunce

to pletu z tíhy trnové věnce

a skládám si své oblečení

bojujeme s tichem

promlouvali jsme k němu

okraje odvahy porážím vzlykem

a to znamená největší chybu

byla jsem tvá hračka

kéž by mé srdce bylo cynické

v mé hlavě odehrává se rvačka

ale to je už pro mě typické

jsem fontána krve v rohu srdce dívky

větve stromu prorůstajícího tvé zábrany

praskající led na chodníku po kterém kráčíš

jsem vůně šeříku, kterou z jara cítíš

to teplo v tvých dlaních, kterého se vzdávám

a jistota, kterou máš, když si na mě vzpomeneš

tvé srdce je ale marnotratné

já zaníceně k tobě vzhlížím

už ani nevím, co je podstatné

a nebezpečnou nocí se plížím

a tak svou nesmělost přikryji ke spánku

na tajném místě navždy odložím tvůj obraz

nechám aby zavřel dveře průvan vánku

aby lakomá nebesa seslala déšť

aby seslala déšť