Polární medvěd na měsíci

Polární medvěd na měsíci

Měsíční krajina po níž se prochází polární medvěd

Nad ním jen hvězdy, okolo pustina a ani jeden květ

Hledá, čeká, loví, v tom zaslechne hukot soví

je jí omámen, ale bojí se, tak se schová za kámen

Najednou objeví se před ním tygr, rozumí si, doplňují se

někdy bojují na život a na smrt, kdy jeden přebije druhého

na nějakou chvíli a pak upadne do oblaku rudého

V nekonečném kosmickém tichu je slyšet jak buší srdce

Napětí, frustrace, zklamání, samota už dál prožívat nechce

Sova se zase potýká s vlkem, mává křídly a víří měsíční prach

vlkovi jde z tlamy teplý dech a z kožichu zatuchlený pach

Má to medvěd se sovou své souputníky

Jsou planetou společnými poutníky, co hledají životní smysl

i když se zdá, že je kolem nich pusto a prázdno, plamínek víry v nich nevyhasl

Medvěd, poníženě sklání hlavu, nevidí východiska

a tak padá znovu na dno, křik odráží se o skaliska

až ho opustí Naděje, pukne mu srdce

až vyschnou mu slzné peřeje, pak už nic neuvidí

Tygr ulehne s ním a pak tu zdybou už jen sova s vlkem

Možná se jim podaří přesunout se na jinou planetu vesmírným vlakem

Možná oni budou mít to štěstí žít dál.