Ptáci letního slunce

//_PTÁCI LETNÍHO SLUNCE_//

Vy ptáci letního slunce, jež pleskají vám barevné perutě.
Vzneste se v dál, navždy uleťte a za mnou se již neohlížejte.
Na pískovém skalním výstupku zabořená, pozorujíc město.
Přemýšlím, jestli je Brno skutečně pro mě to správné místo.
Tvé oči mi tu schází.
Copak ti to nedochází?
To ty jsi ti ptáci letící?
Vítr, co stébla trávy na sever směřuje?
To ty jsi tou plynoucí vodou?
Oblaka plující po obloze?
Kéž by jsi byla loďkou,
co mi paměť navždy do mlh odveze.
Po tváři stéká mi ta známá trpká slzná tekutina,
pod zipem na hrudi prosakuje nepatrná rudá skvrna.
Já vzdala se mého srdce dobrovolně.
teď mi z prs krvácí rána samovolně.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Obřany

Obřany (vlakové mosty) Zmrzlé jsou mé ruce, zmrzlé je mé srdce napříč mrazům rozevlátá a rychlá piruetním šmahem rukou natahujíce kontaktuji něco, co není vidět kolem své osy mrákotná pozice kolem své osy opisuji tytéž linie tytéž linie co plyně kolaborují s vydechnutou párou z mých úst Není mi zima, nepřipouštím si ji. Tahle zima je dlouhá.. ale síla je v tom vytrvat síla je v trpělivosti a víře síla je v ohdodlání síla je v očekávání co přinese zítřek síla je v naději síla je o tom, že dokáži čekat síla je v tomto jednorázovém rozhodnutí Zamyšlená a zasněná stojím vprostřed Mým katalyzátorem je rozum Ale mým životem a smyslem je mé srdce Houževnatě se točící kolem své osy kde na jedné straně jsi Ty, má mladá krásná Lásko a na druhé straně má rok od roku obtěžkanější duše slupkama vzpomínek s jejich stářím Stáří vzpomínek je kornaté, ale ucelují mne. Má láska je zocelená. Má láska je jako ozvěna v pomlce před úderem mocné melodie Má láska stojí a kouká upřeně do jednoho jediného b...
Další informace

Pobuda

Vracím se ze školy, procházím ulicemi. Vše je tak éterické. Hnusná postava vynořila se zpoza rohu. Šklebící se ústa a zmačkaný obličej, jsou jistou hrozbou. Svráštělé čelo potrhuje špínu mezi vrásky. Uvidí mě, radši se mu vyhnu. Kudy jít ? Velký kopec po mém boku tyčí se až k nebesům. Není na zbyt, musím tudy. Bláto, hlína ulpívá mi na botech, tak těžké mám nohy. Z dálky ozývá se smích, raději se neotáčím a snažím se skrýt. Plížím se potichounce, snad mě nespatřil, snad nevidí mě mezi úvaly...
Další informace