POLE A SLUNCE

//__POLE A SLUNCE__//



Kráčím polem v tomto tak všude rozpínajícím se slunci.
Dlaně se mi imaginárně dotýkají stébel obilí.
Jsme oběťmi citů, jsme lásky otroky, jsme sami sobě psanci.
Srdce plesá, oči se dívají, spolu tančí jako opilí.
Jsme snílků potomci, jsme romantičtí rozervanci.
Přitom nejsme vůči Tobě dostatečně stepilí.

Mé touhy mihotají se jako vzduch jež je mezi tebou a zemí.
A já vím, že tak to bude už napořád, že se to už nikdy nezmění.
Ty platonické slunce, Ty ve mě vzbuzuješ tohle všechno.
Myšlenky na Tebe osvítí v mé duši to prapodivné oblačno.

To Ty jsi ty paprsky co dávají mému tělu sílu.
To Ty jsi ten zářivý kotouč pln oslepujícího svitu.
Kráčím polem slepých.
Kráčím polem zamilovaných.

Kráčím to v bludném kruhu.
Opisujíc tvůj tvar.
Čekám až mi pošleš vodu.
nezřeknu se tě, ikdyž jsi můj zmar.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Obřany

Obřany (vlakové mosty) Zmrzlé jsou mé ruce, zmrzlé je mé srdce napříč mrazům rozevlátá a rychlá piruetním šmahem rukou natahujíce kontaktuji něco, co není vidět kolem své osy mrákotná pozice kolem své osy opisuji tytéž linie tytéž linie co plyně kolaborují s vydechnutou párou z mých úst Není mi zima, nepřipouštím si ji. Tahle zima je dlouhá.. ale síla je v tom vytrvat síla je v trpělivosti a víře síla je v ohdodlání síla je v očekávání co přinese zítřek síla je v naději síla je o tom, že dokáži čekat síla je v tomto jednorázovém rozhodnutí Zamyšlená a zasněná stojím vprostřed Mým katalyzátorem je rozum Ale mým životem a smyslem je mé srdce Houževnatě se točící kolem své osy kde na jedné straně jsi Ty, má mladá krásná Lásko a na druhé straně má rok od roku obtěžkanější duše slupkama vzpomínek s jejich stářím Stáří vzpomínek je kornaté, ale ucelují mne. Má láska je zocelená. Má láska je jako ozvěna v pomlce před úderem mocné melodie Má láska stojí a kouká upřeně do jednoho jediného b...
Další informace

Pobuda

Vracím se ze školy, procházím ulicemi. Vše je tak éterické. Hnusná postava vynořila se zpoza rohu. Šklebící se ústa a zmačkaný obličej, jsou jistou hrozbou. Svráštělé čelo potrhuje špínu mezi vrásky. Uvidí mě, radši se mu vyhnu. Kudy jít ? Velký kopec po mém boku tyčí se až k nebesům. Není na zbyt, musím tudy. Bláto, hlína ulpívá mi na botech, tak těžké mám nohy. Z dálky ozývá se smích, raději se neotáčím a snažím se skrýt. Plížím se potichounce, snad mě nespatřil, snad nevidí mě mezi úvaly...
Další informace