Pokždý je až zítra

//__Pokždý je až zítra__//

Pokaždý se s tebou loučím

když chci, či musím učinit konec.

Pokaždý se ale neponaučím,

přitom mi krev vře jako vařící hrnec.

Pokaždý na mne na poslední chvíli zavoláš.

Zarazíš ten můj rozhodný krok vpřed.

Naivně si myslím, že tu barikádu mezi námi zdoláš.

Mezi tím však vzrůstá má zášť jak hnisavý vřed.

Je tohle ale naše nešťastné spojení,

co už v zárodku nezvládne další pokolení.

Lepší bude zítřek,

kdy zazní mé sbohem,

kdy zazní poslední píseň,

Lepší bude zítřek,

kdy ze dna se vzedmem,

kdy nepocítím tu bolavou tíseň.