Motýlové

MOTÝLOVÉ

Zlomený úsměv pod ševelícími křídly.

Rozpažené ruce ze sebe křičí tiše motýly.

Z napnutých úst vyletí sladkobolná touha.

V tom davu ztratí se jak mravenčí hlíny hrouda.

Ušlapou ji mezi spárami žulové dlažby.

Těžko se tak donesou k Tobě mé tužby.

A tak skutálí se kroky pod železniční most.

Tma hltá všechno a proměňuje ve mdlost.

Podivné věci se tam líhnou.

Myšlenky jako housenky tíhnou.

Jako blázni co vyskočí ven okny.

Vyletí můry a rozvíří kokony.

Noční motýli vzneste se vysoko!

Zaplavte ulice, ať všichni vás vidí.

Oni ponesou tohle omšelé riziko.

Za naději co úsměv zpraví.

Jeden z vás přece jen bude barev plný.