Laudánum

//__LAUDÁNUM__//

Nočním vlakem dicézně ku nádražní stanici.

Lampy osvěcují centurie famósně bodře,

leč stín ukrývá obdoby hrůz Démantů noci.

Mlhy a dým vzdouvají se tmavě modře.

Perónem sunout, pak vizout si bílou tkanici,

švihák vzdorovitě nakračuje docela dobře.

Smíšeného zvuku denzita amplitudy,

letargicky zahlcuje periodické kmity.

Alikvotními tóny vznešeně variabilizují.

To je ta koncentrovaná vůně topícího uhlí.

Mé rigidní já šíří se kritickým pásmem.

Infrazvukem sprostě opitá jak laudámem.

Výchylka rozpíná svou dynamiku

a zesměšnuje mou nahuštěnou motoriku.

Už přestaň blbnout tělu hlavu luminiscence.

Licoměrně existuješ pouze v mojí myšlence!