Zima

Za oknem je zima a sněží, tohle se mi stalo už dávno.

Černý kabát co halil nejenom moje tělo, především mé odlité bílé svazovadlo!

Nešlo přes něj dýchat, nešlo s ním psát, nešlo s ním spát, usadit se ve třídě za stůl.

Bolelo ve dne v noci.

Mám ho i teď, pozoruji s klidem padající vločky silou moci.

Tu najednou mé nepřítomné oči se pohnou a spatří za plotem kohosi

Jsou to čtyři kluci.

Uvalují sněhové koule a hází je na moje okno!

Strefují se do mě i přesto, že jsem za sklem?!

Oni se mi posmívají?!

Jaká nehorázná opovážlivost!

Otevřu dveře a vyjdu ven, oni však nepřestávají.

Výraz v tváři mám stále stejný, chladný a pomalu se blížím k nim.

A naprosto bezcitně, bez soucitu si to s nimi vyřídím.

Strhne se rudo bílá pomsta.

Já jako kat vykonám jim popravu, neměli si se mnou zahrávat.

Neměli mi nadávat!

Už toho bylo dost!

Ostří do nich zabodávám jako do matračky za mala postupně je rozkuchávám.

Stále sněží, ale ve mě tento čin nezanechal žádnou stopu.

Se stále stejný výrazem, uchopím teď lopatu a na místě je všechny rázem zakopu.