Pramen vlasů

Po ulicích, po cestách chodím a vítr mi do zad opírá mé myšlenky.

Proudí přeze mne a směruje mé vlasy dopředu.

Zakrývají mi oči, co nechtějí jít stranou, právě tak, jako ty chmurné myšlenky.

Dokola opisuji stejné cesty, cesty, které vedou k tobě, za tebou.

Chodím bez cíle, snad jenom jestli se efektivně co nejrychleji přesunu z jednoho místa na druhé.

Kombinuji různé stezky a zkratky a při tom mají stále stejný cíl, i kdybych obešla celý světadíl, opisuji stále stejné cesty, co se vždy spojí v jednom bodě.

Tyhle cesty zakreslené na mé mapě i v mém deníku jsou křivky, které když spojím, utvoří pramen tvých vlasů.

Připadám si jako poblázněná laboratorní myš vědátora třesko-plesků.

Myš v labyrintu, co je očarovaná; dobře buďme upřímní; nebo spíše hloupá, stále opisující jednu a tutéž křivku.

Jako elektron ve valenční vrstvě atomového jádra rotující jako jeho spin.

Všechno to má jen jeden jediný cíl a to políbit tvůj týl.

Toť jediná moje opravdová touha - jsi jediná moje malá - velká modla.

Být ti co nejvíc nablízku, to je moje volba.

Nedělám přece nic špatného, řídím se jen svými city.