Noční chůze


Vycházím ze školy, kde jsem měla původně spát.
Zavře se za mnou brána.
Jdu ulicí mezi šedými obry, jimž okna už dávno nesvítí.
Bodejť by ne, vždyť jsou dvě hodiny ráno.
Všude je klid a nikoho nepotkávám.
Cesta domů je krátká, obvykle zabere jen pět minut.
Ale mě najednou dojdou síly, hrozně ztěžknou nohy, jdu hrozně pomalu.
Jako by se zpomalil čas, ale přitom hodiny ubíhaly hrozně rychle dopředu!
Záhy cítím velkou bolest nohou a proto padám na zem únavou.
Plazím se.
Táhnu nohy za sebou jako nějaký ochrnutý chudák!
Teď mě bolí už i oči, i když je tma!
Mám pocit, že cesta domů je snad nekonečná!
Najednou začíná pomalu svítat a já se stále sunu hrozně pomalu...po chodníku pak silnicí.
Už i registruji nějaké kolemjdoucí.
A!
Zatroubí na mě nějaké auto!
Je přímo zamnou a když se ohlédnu, svítí mi do očí tak silně, že mě málem omráčí.
Troubí jako hlupák, i když vidí, že zrychlit nemohu!
Snažím se přesunout k patníku a uhnout mu.
Pak bolest rázem do zad mi projede, jako šídlo se zaryje.
Lidé mě míjí, copak nikdo nevidí, že se pod nimi někdo svíjí?
Je šest hodin ráno a já stále nejsem u naších dveří.
Jak je to možné?!
Cítím velkou neschopnost, bezmoc, vyčerpání.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Obřany

Obřany (vlakové mosty) Zmrzlé jsou mé ruce, zmrzlé je mé srdce napříč mrazům rozevlátá a rychlá piruetním šmahem rukou natahujíce kontaktuji něco, co není vidět kolem své osy mrákotná pozice kolem své osy opisuji tytéž linie tytéž linie co plyně kolaborují s vydechnutou párou z mých úst Není mi zima, nepřipouštím si ji. Tahle zima je dlouhá.. ale síla je v tom vytrvat síla je v trpělivosti a víře síla je v ohdodlání síla je v očekávání co přinese zítřek síla je v naději síla je o tom, že dokáži čekat síla je v tomto jednorázovém rozhodnutí Zamyšlená a zasněná stojím vprostřed Mým katalyzátorem je rozum Ale mým životem a smyslem je mé srdce Houževnatě se točící kolem své osy kde na jedné straně jsi Ty, má mladá krásná Lásko a na druhé straně má rok od roku obtěžkanější duše slupkama vzpomínek s jejich stářím Stáří vzpomínek je kornaté, ale ucelují mne. Má láska je zocelená. Má láska je jako ozvěna v pomlce před úderem mocné melodie Má láska stojí a kouká upřeně do jednoho jediného b...
Další informace

Pobuda

Vracím se ze školy, procházím ulicemi. Vše je tak éterické. Hnusná postava vynořila se zpoza rohu. Šklebící se ústa a zmačkaný obličej, jsou jistou hrozbou. Svráštělé čelo potrhuje špínu mezi vrásky. Uvidí mě, radši se mu vyhnu. Kudy jít ? Velký kopec po mém boku tyčí se až k nebesům. Není na zbyt, musím tudy. Bláto, hlína ulpívá mi na botech, tak těžké mám nohy. Z dálky ozývá se smích, raději se neotáčím a snažím se skrýt. Plížím se potichounce, snad mě nespatřil, snad nevidí mě mezi úvaly...
Další informace