Neodeslaný dopis

Až dočteš tyto řádky, pohleď před sebe a zamysli se. Snad budeš vědět, že je tu někdo, kdo nechce, abys byla nešťastná.

Až dočteš tyto řádky, seber se a jdi pro opak něco udělat!

Dělej to, co tě činí šťastnou, nepřestávej!

Nenech sebou vláčet studeným mrakem ve svém osamění.

Nedovol mu, aby tě nechal samotnou déle, než je zapotřebí.

Nedovol, aby ti odvál přátele neznámo kam.

Protože jen dobrý přítel ti opravdu porozumí, uklidní tě, obejme a utěší. Tak jako se to stalo i mě.

Nezáleží na tom, jak dlouho nebo důvěrně je znáš.

Někteří jsou stálí, někteří přijdou, učiní dobro a zas odejdou.

Ale všichni, ať jsou tací nebo tací, dají ti zapomenout, i když jen na několik chvil.

A proto s nimi musíš trávit co nejvíce času do doby, než se tvé srdce zase osvobodí.

Píšu ti tyto řádky já, protože nechci, aby se ti stalo to samé co mě.

Nechci, abys byla rozpolcená.

Abys jedenkrát rozdávala světu štěstí, podruhé upadala mezi smutné myšlenky a potřetí se pak ztrácela ve svých pocitech, co tě nutí dělat činy zoufalství.

Mě přátelé nemohli pomoci, protože sotva se jimi stali, opustili mě. Z různých příčin, někdy to byl osud, někdy jsem za to mohla já.

Když jsem zavřela dveře a za oknem viděla, jak vítr hýbe s větvemi, v ten okamžik, jsem cítila i já jeho chlad, který mi přešel po prstech.

A proto, když Ty vidíš, jak k tobě přichází něco, co tě chce rmoutit… Nedopusť, aby to prošlo tvým oknem.

Dokud nebudeš uvnitř sebe připravená tak, jako když přijde jaro a je načase okno otevřít.

Až tvé jaro přijde, okno otevři, zhluboka se nadechni a nech se od něj políbit.

Pak zcela jistě procitne opět tvá schopnost někoho hluboce milovat.

Do té doby, ale nezapomeň, sice okno pořádně utěsnit, ale nechat dveře za sebou pootevřené, aby mohli přijít ti, jež tě mají rádi a chtějí ti pomoct. Nebo aby si je alespoň slyšela, když budou vedle v místnosti, ale pořád tobě na blízku.

Až dočteš tyto řádky…nezapomeň na mě.

Kdybychom se už nikdy neviděli, protože možná jsem pro tebe i já ten, co přijde, učiní dobro a zase odejde…