Metafora svobody

Prostupuje mnou elektrický impuls, když si na tebe vzpomenu.

Jsi metafora pocitů svobody.

Jako když jsem ve vřelé vodě, v níž zprvu utápím své bolesti.

V níž se mi žíly roztáhnou.

A poté, když na sebe pustím proud studené sprchy,

vystřelí energie po celém mém těle,

tím mne stimuluje.

Chci vyjít na rušnou ulic a křičet: Miluji tě!

A ten kdo nezná mé nitro, nepochopí, proč to dělám.

Chci vyjít do ulic velkého města plného lidí a křičet: Miluji tě!

Ať ten, kdo nezná mé nitro, konečně ví, proč to dělám.

Prostupuje mnou elektrický impuls, když si na tebe vzpomenu.

Jsi metafora pocitů svobody.

Jako když sundám ten hnusný, bílý krunýř po roce.

Díky kterému dostávám jen negativní emoce.

Co škrtí a dusí mou hruď dnem i nocí.

Jsem ovládaná zlomocí.

Když servu jej ze sebe, hruď se mi rozevře.

Jako když řeka prorazí vysokou betonovou hráz.

Můj krok dostane zas ten správný ráz

a já mohu znovu volně dýchat.

Chci napnout plakát s tvojí tváří na štít velkého domu rušné ulice a křičet: Potřebuji tě!

Ten kdo nezná mé nitro, nepochopí, proč to dělám.

Chci napnout plakát s tvojí tváří na velký panel vprostřed náměstí plného lidí a křičet: Potřebuji tě!

Aby ten, kdo nezná mé nitro, konečně věděl, proč to dělám.

Abys ty, jež dosud nezná mé nitro, pochopila, proč to dělám…

Miluji tě a potřebuji tě!