Linu se

Linu se
Tak jako se linu za krásnou lyrickou hudbou,
která prostupuje celým mým ,,já''.
Tak jako se linu za krásnou vůní člověka, co kolem mne prošel,
která mi připomíná vůni mé maminky, mé dětství, mé město.
Tak jako se linu jazykem po chuti lékořice.
Ach jakou harmonii vnutí, tahle černá kompozice,
která uvolňuje moji mysl a přivádí do extáze.
Tak jako se linu za tajemnými zákoutími přírodními nebo městskými,
které aktivují mou tělesnou auru.
Tak jako se linu v rytmu tance.
A tu náhle překvapí mě, je vše u konce,
když někdo chytí mě zezadu kolem mého pasu.
Tak jako se linu celým éterem.
Z nějž dostávám husí kůži,
když skrz něj lítám letem světem
a něco vzrušeně očekávám.
Tak stejně se linu i za Tebou,
když uzřím tvoji duhu azurovou,
která prochází přes mé oči, až k mému srdci.
V tu chvíli se aktivují všechny mé smysly na milion procent.
Chci konečně k Tobě se přilnout a hladit tvé líce.
Koukat do tvých očí nevěříce
a žasnout nad tvými ebenovými vlasy, které skvějí moji duši.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Obřany

Obřany (vlakové mosty) Zmrzlé jsou mé ruce, zmrzlé je mé srdce napříč mrazům rozevlátá a rychlá piruetním šmahem rukou natahujíce kontaktuji něco, co není vidět kolem své osy mrákotná pozice kolem své osy opisuji tytéž linie tytéž linie co plyně kolaborují s vydechnutou párou z mých úst Není mi zima, nepřipouštím si ji. Tahle zima je dlouhá.. ale síla je v tom vytrvat síla je v trpělivosti a víře síla je v ohdodlání síla je v očekávání co přinese zítřek síla je v naději síla je o tom, že dokáži čekat síla je v tomto jednorázovém rozhodnutí Zamyšlená a zasněná stojím vprostřed Mým katalyzátorem je rozum Ale mým životem a smyslem je mé srdce Houževnatě se točící kolem své osy kde na jedné straně jsi Ty, má mladá krásná Lásko a na druhé straně má rok od roku obtěžkanější duše slupkama vzpomínek s jejich stářím Stáří vzpomínek je kornaté, ale ucelují mne. Má láska je zocelená. Má láska je jako ozvěna v pomlce před úderem mocné melodie Má láska stojí a kouká upřeně do jednoho jediného b...
Další informace

Pobuda

Vracím se ze školy, procházím ulicemi. Vše je tak éterické. Hnusná postava vynořila se zpoza rohu. Šklebící se ústa a zmačkaný obličej, jsou jistou hrozbou. Svráštělé čelo potrhuje špínu mezi vrásky. Uvidí mě, radši se mu vyhnu. Kudy jít ? Velký kopec po mém boku tyčí se až k nebesům. Není na zbyt, musím tudy. Bláto, hlína ulpívá mi na botech, tak těžké mám nohy. Z dálky ozývá se smích, raději se neotáčím a snažím se skrýt. Plížím se potichounce, snad mě nespatřil, snad nevidí mě mezi úvaly...
Další informace