Dvojí osobnost

To je něco, na co myslím dnes a denně po probuzení.

Stahuje mě, stahuje nás i vás!

Je prostě v každém z nás jako ovinutý pás.

Co mám pod oblečením

a nenechá mě volně dýchat.

Přivádí mě do stresu.

Bože! Já ho snad nikdy nestřesu!

Je mi udělena role,

společenská role.

To proto, abych byla v jednom kole.

Snad jednoho dne odezní.

Jak to poznám?

Snad že se zvonky rozezní?

A když ne, tak jí ujedu, uteču, třeba na tom kole.

Je mi dáno mít dvojí tvář,

to se přivalí stav úzkosti.

V jedné jsem silná, obletovaná.

V druhé však zamyšlená, stranící se.

Ale měnící se!

Podle druhu společnosti.

Je to prostě tak

Já musím snášet tenhle tlak.

A v téhle té škatuli

i přes moji nevoli

promiň, ale činím cokoli

stavím kolem sebe hrad.

A tak se zmohu

pouze na pokoutnou hanu

vůči Tobě.

A k tomu na druhou stranu,

ti podám pomocnou ruku

nečestným způsobem

podvodem.